Už nic

Všech mám pokrk, hlavně chlapů,
odteď chodím bez make-upu,
kdysi snad jsem byla snadká,
teď je ze mě psychopatka,
podivín všech podivínů,
já vím, hergot, přijímám vinu!
Pláčem padám do agrese,
ač jste v právu, nebraňte se,
civím z třináctého patra,
potřebuju psychiatra,
než napočtu do deseti...
...pět, šest, sedm.... to to letííí....

Umělec (a magor)

V lidské společnosti těch davů venku se vyskytuje 16 takzvaných MBTI typů osobnosti. Možná to znáte, můžete si udělat test na netu, který rychle odhalí, jaký typ jste právě vy. Ačkoli se mi příčí se řadit kamkoli co má pravidelný tvar, rámec, čas, prostor nebo cokoli jiného, moje zvědavost najít v sobě ještě něco, o čem nevím, tentokrát zvítězila. Ani mě nepřekvapila (a vás už asi také nepřekvapí) tradiční pointa každého mého žvástu - že já jsem ten nejméně se vyskytující osobnostní typ. Přeci umělec! Umělci jsou, jak je známo, nevyzpytatelní empatičtí šílenci, u kterých se střídají nálady mánií, kdy realizují všechna svá díla, plní si sny a třeba stěhují nábytek sem a tam.., a pak zas chvíli musejí čerpat energii pro další mánii. Tu je nejlepší sbírat někde stranou od lidí, v klidu a tichu, bez zbytečných pohybů, smíchu a mluvení, možná je dovoleno si občas zafňukat, což už samo vyvolává smutek.. K čemu? K depresi, v níž se pak nejlíp nachází múza do dalšího maniošílenství. :-) Tak mi dejte pokoooooooj, lidi, potřebuju klid......! To je pořád klapání kroků tam a zpět a zvonku tramvají.. Nemůžete se chvíli zastavit, nebo jít po špičkách a neříkat nic, jen si myslet? Umíte si vůbec představit, jak nesmírně je těžké být tak často "maniakem"? :-P

Sakramiláčku

Samozřejmě že bych mohl žít jinak
samozřejmě že bych mohl žít jinde
samozřejmě že bych mohl žít s jinou ženou
samozřejmě že bych mohl žít s tebou
samozřejmě že bych mohl mít jiný noční hrůzy
samozřejmě že bych mohl dělat jinou hudbu
samozřejmě že bych nemusel tolik žvanit na tolika místech
samozřejmě že bych mohl pravidelně jíst
samozřejmě že bych mohl jít k lékařům a zubařům
samozřejmě že bych mohl jít na vysokou školu
samozřejmě že bych se mohl oholit
samozřejmě že bych se mohl poklonit nějakému Bohu
samozřejmě že bych mohl sportovat
samozřejmě že bych mohl zkřížit Mahlera s Mozartem
samozřejmě že bych mohl být komunikativní a usměvavý
samozřejmě že bych mohl včas platit elektřinu a telefon
samozřejmě že bych mohl odvrátit svoje závratě
samozřejmě že bych mohl skočit z okna

Je to pyramida Mayů
a já tě samozřejmě milujůůůůů

Samozřejmě je to jako kalendář
spolčenej s hvězdama
s krvavými obětmi
s otevíráním panny
kamenem

Neustále se bojím policajtů
Jsou naprosto nemuzikální

Samozřejmě že bych mohl bejt míň oteklej
Samozřejmě že bych mohl bejt na drogách
Samozřejmě že bych mohl hrát v divadle
Samozřejmě že bych mohl běžet po louce
Samozřejmě že bych mohl dělat korepetitora
Samozřejmě že bych mohl ukrást 14 litrů mlíka
Samozřejmě že bych mohl pozorovat holuby létající ve dvoře
Samozřejmě že bych mohl umřít
Ale kde to je?
Je to v dotyku?
Když mi jezdíš prstem po rtech?
Asi jo.
Tak se měj hezky. A neřvi.

(Filip Topol)

Moje píseň lehce autobiografická

Jsem obyčejná holka z předměstí,
která si nechává zdát o štěstí.
Dny navlas stejné - nudné deja vu...
A mě už nebavit se nebaví.
To děvče ve mně, tolik poslušné,
snad ještě včera bylo, dnes už ne!
Město ať beze mě dál pospíchá,
já si tu budu zpívat do ticha...

Zastavte se chvíli,
takhle sotva uvidíte,
co je očím skryté.
Svět není černobílý,
má barev na tisíce,
stačí chtít vidět více.

Jsem obyčejná holka z předměstí,
co zrcadla rozbíjí pro štěstí.
Často se drobných hříchů dopouštím,
hned si je ale sama odpouštím.
Spím ve dne, budí mě až noční stín,
směju, řvu a mlčím bez příčin.
Stereotyp zas kolem pospíchá,
já si jen prostě zpívám do ticha...


Zastavte se chvíli,
takhle sotva uvidíte,
co je očím skryté.
Svět není černobílý,
má barev na tisíce,
stačí chtít vidět více.

Za sto let nebo možná za chvíli
najdete to, po čem jste toužili,
napoví duše, ta se nemýlí,
zkuste jen chvilku věřit na víly.

Já se vším, co ve mně je... (plus či mínus špetka zevnějšku)

Nesnáším, když moje máma rozebírá můj život. To, jak žiju, co dělám jen napůl, co úplně špatně, co jsem promarnila, co by udělala jinak, co bych měla udělat okamžitě, co v blízké i vzdálené budoucnosti... Vždycky totiž přijde ta její věta: "Jsi mladá a hezká, neumíš toho vůbec využít, co já bych dala za to být na tvém místě, uměla bych s tím naložit líp..." A vždycky dodává, že ona je stará a ošklivá, což je o dost méně perspektivní bilance pro cokoli, na rozdíl od mládí a krásy. Dokáže mě to vždycky rozzuřit. Je to tak směšné, přece - na světě je nespočet krásných a mladých lidí, nikdo si ze mě v tomto směru na zadek asi nesedne (a nejen ze mě). Navíc ani nechápu, jaké skvělé možnosti má matka na mysli, zda bych se třeba měla ucházet o zaměstnání za pomoci výstřihu a minisukně, či to rovnou vzít přes postel, hledat si hodně bohatého a starého manžela, nebo se možná přihlásit do soutěží krásy a talentů, nevím. Neláká mě ani jedno. Kromě toho, že mám vadu na kráse v podobě poněkud impozantního nosu, si zkrátka myslím, že pěkný vzhled a mládí jsou samotné k ničemu, spíše mohou být trošku "na obtíž". V čem? No, mladé načančané slečinky na první pohled nebývají nikomu příliš sympatické, nemyslíte? Skutečnost může být různá, mezi krásnými lidmi je zřejmě podobné procento idiotů jako mezi těmi méně pěknými, ale u těch druhých se na to častěji tak rychle nepřijde. Teď to skoro vypadá jako článek o mém chvástání se, to ne, nebojte se, jen jsem se dala za příklad v úvaze o generacích, osobnostech, krásách a o všem možném... Chtěla jsem tím totiž říct to, že je fuk, jak kdo vypadá, kolik je mu let, když má co dát a nechybí mu ta "jiskra v oku". :-) Jo, jasně, že se ráda občas vyparádím a chci se líbit, ale to je jen to nepodstatné něco navíc. Protože i kdybych byla zrovna za váguse, kterému to
 nesluší, tak to pořád pořád pořád budu JÁ, stejně tak třeba vy, ať jste jacíkoli, tak staří, mladí, krásní či škaredí budete vždycky SEBOU, svou povahou, charakterem, inteligencí, temperamentem, šarmem, vtipem, kouzlem, odlišností od druhých... A tak vás prosím, nenechte se druhými zařadit podle vzhledu, věku a majetku, nechte to "neviditelné" být tím, co je na vás nejvíce vidět... Stejně tak se dívejte vy na ostatní... No, pak možná nebudete vy ani já zklamaní, že někdo neposlouchá přednes vašich oduševnělých veršů, že vás považuje za hloupé, přestože jste inteligentní (grrrrr!), protože vnímá jen tím známým "baby, jsi moc sexy...". :-) Pojďme si navzájem odteď ukazovat a všímat jinak. Platí? Fajn. Tak tři, dva, jedna... TEĎ!